Český badminton se stále hledá, najde někdy cestu?

Most – Badminton se v České republice dlouhodobě hledá a je otázkou, jestli a za jak dlouho najde cestu. Abychom byli spravedliví, musíme říci, že se současné vedení proti vedením předešlým snaží vytvářet spoustu projektů a odvádět nějakou práci. Bohužel ale spousta myšlenek nestojí na pevných základech a nevede k očekávanému cíli. Období vývoje se nedají přeskakovat, je potřeba tvořit pevný základ systému postupně, ale to se Českému badmintonovému svazu nedaří. Bez silného základu totiž snadno dojde k jeho zhroucení. Časté změny ve struktuře či změny v soutěžích mládeže totiž nevedou ke stabilitě, ale právě naopak. Současný systém soutěží mládeže je z trenérského pohledu naprosto nevyhovující, chybí zdravá soutěživost i přímá radost z postupu, trenéři dost často nemohou kvalitně plánovat. Soutěže se proměnily v zoufalé sbírání bodů s tlakem od ambiciózních rodičů. Bohužel tímto systémem dal Český badmintonový svaz jasně zelenou amaterismu v závodním badmintonu. Již před časem byla komunikace s reprezentanty vedena přes rodiče a trenérům, kteří s dětmi pracovali, se informace dostávaly sporadicky. Nyní bohužel rodiče dětí vládnou badmintonu více, než trenéři, snižuje se tak výrazně morálka i kvalita hráčů. Některým ambiciózním rodičům nejde o technické dovednosti, ale o právě získané body a to klidně i na úkor kvality. Jenže touhle cestou se ke kvalitnímu reprezentačnímu týmu nikdy český badminton nedopracuje. Nyní máme reprezentační trenérský tým široký téměř jako Indie, ale kvalitativně nedosahujeme ani desetiny. Proto klidně mohou být jako trenéři u reprezentace lidé bez dlouholetých trenérských zkušeností a jsou objevovány metody, které se ve velkých klubech dělaly již před deseti lety. Tato cesta vede k dlouhodobému trendu, spousta potenciálně kvalitních hráčů v reprezentaci není, nebo ji opouštějí a volí individuální cestu. Podívejme se zpětně, z kolika juniorských reprezentantů byli skutečně vychováni dospělí reprezentanti na mezinárodní úrovni, a co víc, kolik z nich stále badminton hraje. Dojdeme k žalostným výsledkům a zjišťujeme, že u badmintonu zůstávají ti, kteří byli opomíjeni a pracovali ve stálém prostředí silných klubů nebo odešli do zahraničí. Pokud tedy chce český badminton někdy opravdu patřit mezi špičku, musí celý systém přehodnotit. Někdy se totiž vyplatí otevřít oči a naslouchat těm, kteří s vámi nesouhlasí a navíc pokud jsou to lidé s bohatými zkušenostmi a znalostmi. Ti, co totiž pochlebují, vás mohou utvrzovat v nepravdě jen pro svůj prospěch a často ani nemají potřebné znalosti.

Profi badminton? V Česku nečitelná diagnóza /www.janpavelka.com/