Super Stars Most | badmintonový klub |

Načítání ...

> Aktuality > Články > 2010-2011

Lukáš Kroc - chci pracovat s hráči, které badminton baví

Most - Úkolem hlavního trenéra klubu je dovést hráče k co možná nejlepším výkonům. To je nejen úkolem, ale také cílem každého trenéra. Jakou práci odvádí trenér je vidět zejména při soutěžích, ale ne vždy je výsledek tím nejlepším měřítkem. Osobně velice rád pracuji s hráči, kteří dávají najevo radost ze hry a mají snahu se učit novým dovednostem, než s hráči, kteří mají talent, ale chybí jim nadšení. Často hráči zapomínají, že nestačí na tréninky pouze docházet, ale důležité je vnímat každou jeho vteřinu a věnovat mu maximální úsilí. Badminton je sice také o objemu tréninku, ale hlavně záleží na tom, na kolik procent hráč daný trénink absolvuje. Méně tréninků s plným nasazením je někdy více, než více tréninků na méně procent. Kdo však míří nejvýše, musí umět kombinovat obojí. Nejen práce samotných hráčů, ale také práce trenéra a u mládeže také spolupráce s rodiči velmi ovlivňuje konečný výsledek. Také v našem klubu bylo a je několik talentovaných hráčů, kde spolupráce s rodiči selhává a očekávaného výsledku tak nelze nikdy dosáhnout. Hráči a případně jejich rodiče musí věřit práci trenéra. Na důvěře také velká spousta hráčů končí, nevěří tréninkovým metodám a často ani sami sobě. Spousta hráčů hledá, proč to nejde, než aby pravidelnou snahou dosáhli cíle. Často se také setkáváme s přílišnou aktivitou rodičů v místech, kde to je spíš na škodu. Dánský svaz DGI vydal velmi zajímavou brožuru Involement for parents, kde popisuje úlohy rodičů při práci pro klub. V našich zeměpisných šířkách se to zdá spíše snem a je až s podivem, že to někde může takto fungovat. A že skutečně funguje, jsme se mohli při svých působeních v zahraničí přesvědčit. Máme často na svých cestách možnost porovnat různou mentalitu národů a jejich práci s hráči. To je také inspirací pro naši další práci. I taková by měla být úloha trenéra. Dobrý trenér by se měl učit celý život, musí jít s novými trendy a snažit se mít široký rozhled. Bohužel se často shledávám s trenéry, kteří se někde o něčem doslechli nebo v minulosti naučili a čerpají z toho celý život. Ještě horším případem je trenér rodič, který se dostal k badmintonu až se svým dítětem. Neskutečné technické chyby se jen velmi těžko odstraňují a často vedou jen k ranné specializaci. Hráči sice pod tlakem rodičů dosahují rychle velkých výsledků, ale brzy také končí v hlubokém poli průměru. Ranná specializace je bohužel bolestí celého českého badmintonu a to nejen na klubové, ale bohužel i na vrcholové úrovni. Každý trenér i hráč by si měl uvědomit, že není podstatné být nejlepší mezi třináctiletými, ale důležité je uspět mezi dospělými, tam se však mnoho hráčů ani nedostane. Badminton je náročný sport a umět sladit fyzickou dobrou kondici, správnou úderovou i pohybovou techniku společně s taktikou a mnohým dalším není vůbec jednoduché. A proto platí mnou často opakované „trénink ti dá jen tolik, kolik ty dáš tréninku“.