Historie Olympijské pochodně a ohně

V historii novodobých olympijských her byl plamen poprvé slavnostně zapálen na OH v roce 1928 v Amsterdamu zaměstnancem obecního elektrárenského podniku Gerhardem Herlitzem na Maratónské věži olympijského atletického stadionu.  

Zvyk dopravit plamen z Olympie do dějiště olympiády pomocí štafety vzniknul až o osm roků později v rámci olympijských her pořádaných roku 1936 v Berlíně. Pořadatelům z okruhu říšského ministra Josefa Goebelse tehdy neunikla ohromná možnost využít štafetu k mezinárodní propagaci nejenom sportu, ale zejména Říše a nacismu vůbec. Trasu z Olympie do Berlína dlouhou 3422 km během osmi dnů (podle jiných, i když také ne úplně věrohodných pramenů během dvanácti dnů a třinácti nocí) postupně absolvovalo 3422 běžců. Na každého běžce (mužské pohlaví a árijský původ prý byly podmínkou) čekal tedy úsek dlouhý 1 km. Trasa pochodně vedla přes 7 zemí, v hlavním městě každé z těchto zemí měla pochodeň zastávku (ironií dějin byly všechny země na trase za několik let postupně Hitlerem vojensky obsazeny). Nápad byl přivítán národními olympijskými výbory všech těchto sedmi zemí. Bylo to také jedinkrát v historii, kdy pochodeň putovala přes Prahu.